Olovo
Nedlouho po listopadu 89 jsme začali vydávat FOLK & COUNTRY. Náš časopis. Byla to událost, každý krůček jsme prožívali s velkou vážností. Nést rukopisy do tiskárny mohl samozřejmě jen šéfredaktor, kdyby bylo potřeba něco vysvětlit. Tak jsem vzal celou tu otep papírů a šel.
Netušil jsem, že na tisk našeho skromného časopisu musí být tiskárna tak obrovská, ale byla. V přízemí byly obrovské papírové role. Jako když kombajn rozhází po poli dokulata sbalenou slámu. Vedle stál stroj, velký asi jako válcovací stolice. Chroustal ty obrovské role a něco na ně s klapotem a rachotem tiskl. O patro výš byly kanceláře a v jedné z nich jsem odevzdal svůj náklad rukopisů a fotografií. Byli rádi a ukázali mi, kde bude probíhat sazba našeho časopisu. V té místnosti to probíhalo tak, že kdyby tam metalová kapela otočila volume napravo, nebyla by slyšet. Stálo tam několik strojů, které řinčely, klapaly, hvízdaly a funěly. Možná nehvízdaly, jen funěly, ale já byl zvukově zcela oslněn. Stroj byl kombinací malé vysoké pece a psacího stroje. U každého seděl seriózně vypadající pán, zřejmě vzdělanec, protože bušil do kláves jako zkušená písařka.
A teď to přijde: Zmáčkl třeba klapku A a do nějaké štěrbiny v tom stroji stříklo žhavé olovo. Když to vystydlo, byl to nenápadný hranolek, na jehož vršku vystupovalo to A. Horká sazba se tomu říkalo. Hranolek se posunul a na jeho místo stříklo další písmeno. Za chvíli byl z olova celý řádek a za ním třetí a desátý a nakonec byl hotový sloupec s kompletním článkem.
Co s ním bylo dál, vám možná napíšu jindy. Teď jen tolik, že takhle z olova vznikala jen asi čtyři čísla našeho měsíčníku. Mezitím se odstranily ostnaté dráty na hranicích a do tiskárny přivezla zahraniční firma počítače, na kterých se sázelo už všechno kromě ředkviček. A za pár měsíců jsme na počítači připravovali sazbu celého časopisu v redakci. Stroje i olovo zmizely ve sběrně kovů.
Možná jsem mohl ještě nějakých dalších deset let obdivovat tu předpotopní olověnou sazbu, kdyby nepřišel Listopad. Jenže kdyby nepřišel Listopad, tak by ten náš ani žádný podobný časopis vůbec nemohl vyjít.
Michal Konečný
Hlemýždi, plži a šneky.
Když bylo jedno z vnoučat ještě nevelké, zeptalo se: „Juppe, šnek se narodí už s boudičkou?“ A lítáte v tom! Nejdřív si uvědomíte, že jste o tom dřív, ani teď v pokročilém věku, nikdy nepřemýšleli. Takže nemáte tušení.
Michal Konečný
Čudlátka
Asi tak před čtyřmi lety ta otázka hýbala sítěmi: Souhlasíte se zákazem výroby a distribuce plastového nádobí, plastových příborů, brček a ušních šťourátek v celé EU? Už se neklade. Od října to v celé Evropské unii platí.
Michal Konečný
Život s dvojčaty.
Mám šest vnoučat a moje žena je na tom stejně. Dokonce má přesně těch samých šest. V rámci tohoto rozlehlého vnukstva jsme si opatřili dvojčata. Nebezpečí, že si je budeme navzájem plést, jsme předešli tím, že je to kluk a holka.
Michal Konečný
Minuta
Neexistuje nic, z čeho by nemohl vzniknout problém. Jste vánočně usebráni (prdlajs, kde mám ten podstavec na stromek a nabrousit ten nůž na porcování kapra), radujete se z toho, že už musíme přežít jenom celou zimu,...
Michal Konečný
Praha – město namalovaných cyklostezek.
Jedete v Praze po nábřeží pod Negrelliho viaduktem směrem k tržnici. Když se podíváte na pruhy na vozovce, zíráte: tohle musel malovat nějaký šílenec. Samo o sobě je to pro všechny dost složité místo.
Michal Konečný
Škodovka stojí.
Víme první, jak na to. Škodovka stojí. Fotbal taky stojí. Protože na hřištích stojí auta. Někde už možná na těch autech leží sníh.
Michal Konečný
Spirituál kvintet
Byl říjnový pátek, a protože se zrovna volilo, byl v Lucerně volný termín a toho okamžitě využil Spirituál kvintet. Ke svým dvanácti (nebo kolika) posledním beznadějně vyprodaným koncertům přidal ještě jeden.
Michal Konečný
Pravdy, polopravdy, nepravdy a lži.
Ne že bychom neměli žádné problémy. Ale abychom před nimi mohli zavírat oči, vymýšlíme problémy jiné. Máme strany, které nás chrání před migranty. Protože ti by brali Čechům práci, kterou Češi nechtějí dělat.
Michal Konečný
Křižovatky dějin
Kde mohli Češi dneska být, kdyby se nestalo to nebo onohle. Přečasté téma hospodských debat, internetových diskusí a občas i ucelených příběhů v knížkách s alternativní historií.
Michal Konečný
Dušíni vymřeli, jsme národ kočičí pracky.
Co myslíte, existuje české příjmení Rádsetoulalová? Ale ano existuje. Dokonce v Česku žije 17 jeho držitelek. Nejvíc na Brněnsku. Málokdo by se chtěl jmenovat Trouba. A přesto s tím příjmením žije sedm lidí.
Michal Konečný
Jsme ve válce.
Ta válka se vede o klima. Vykašleme se na korektnost a pojmenujme obě strany přiléhavými názvy: alarmisté a popírači. Spor se nevede o to, že se otepluje, ale jak moc za to může člověk. To první se dá změřit, to druhé vůbec ne.
Michal Konečný
Zasadit strom trvá stejně dlouho jako namalovat transparent.
Vědci z Curychu přišli s novým řešením v boji s klimatickou krizí a globálním oteplováním. Podle jejich výzkumu by bylo potřeba vysadit bilion nových stromů, v přepočtu na rozlohu by se jednalo o velikost území USA a Číny.
Michal Konečný
Chvála paměťnictví.
Jako pamětník jsem zažil, když u nás nastala televize. Vysílalo se asi tři hodiny denně v černé a bílé, televizorní bedna byla velká jako dvě stodoly, kdežto monitor byl jen o něco větší než obrazovka chytrého Samsungu.
Michal Konečný
Blackout.
Mějte nádrž vašeho auta vždy plnou. To proto, abyste naložili příbuzné a odjeli s nimi na chalupu, kde se to dá líp přežít. Cestou už benzín nenaberete, čerpací stanice jsou na elektřinu. Ani vlaky a busy už nepojedou.
Michal Konečný
Zachraňte pildušku.
Voláme vás na pomoc. Dejte to dál a informujte všechny své známé. V zoologické zahradě v Rožmitále pod Třemšínem je i párek pildušek kamerunských. Je to vzácný živočišný druh, kterému hrozí vyhynutí. Věříme, že i vy pomůžete!
Michal Konečný
Čestná stráž.
5. března 1953 zemřel Stalin. Když to politbyro v Moskvě přestalo tajit, zpráva se rozšířila rychlostí blesku až do Litoměřic. Na škole visel černý prapor a jedna soudružka učitelka přišla do školy v černém. Fakt nekecám!
Michal Konečný
Zkouška sirén.
Správná siréna musí kolísat, aby budila hrůzu. Vzpomínám si na ustaranou tvář mé mámy, když začali houkat, strhla z věšáku něco teplého na mě, popadla mě a šup přes ulici naproti do pivovaru. Sirény hlásaly, že se blíží bombardéry
Michal Konečný
Opěšalá nostalgie v centru Prahy.
Od té chvíle, kdy od Muzea na Můstek projel poslední vůz elektrické dráhy (stalo se to 13. prosince 1980), se vedou diskuse a spory mezi zastánci znovuobnovení podélné trasy a jejího provozu a odpůrci podobného kroku.
Michal Konečný
Náš rodný jazyk.
Podle údajů z Bruselu drtivá většina evropských úředníků ovládá minimálně dva až tři (cizí) evropské jazyky. Bylo by zajímavé zjistit, u kolika z nich je jedním z těch cizích jazyků čeština. Obávám se, že by se to blížilo nule.
Michal Konečný
Šrouby nejsou bity!
Představuji si, že někdo geniální vynalezl šroubovák. Všichni na to uhranutě zírali a všem se to líbilo. Pak se ale nějaký šťoura zeptal, k čemu to vlastně je. Tudy vedla cesta k tomu, že nějaký další koumes vymyslel šrouby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 237
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 412x