Máme občany vodit za ručičku?

Tak nám poslanci darovali k Vánocům další zákon. Nevím kolikátý letos už, ale dá se to zjistit, protože zákony jsou číslované. Volíme své zastupitele s pocitem, že budou hájit naše zájmy.

Myslím, že i v našem zákonodárném sboru existuje několik lidí, kteří při nástupu sami věří, že to budou dělat. Postupem času ve funkci se to ale mění. V politicích se nějak převrátí jejich duševní metabolismus nebo co. Dál hájí zájmy voličů. Ale přestává je zajímat, co by ti voliči chtěli. Sami teď vědí nejlépe, co je zájem jejich voličů. A aby to prosadili, upletou na to zákon. To pro případ, že by si jejich voliči mysleli, že jejich zájem je něco jiného. Zákonem se to a to zakáže a to a to povolí. Volič si nemá co myslet, volič má jednou za čtyři roky volit.

Zákonů máme tolik, že se v nich ani prase nevyzná. Když se nevyzná, taky nedodržuje. Většinou to nedodržování nikomu nevadí. Leda až do chvíle, kdy je někomu stoupnuto na kuří oko.

O většině letos přijatých zákonů možná nemáte tušení. Ale o zákonu, který plošně zakazuje kouření v restauracích, jste asi slyšeli. Zákon ale přichází v čase, kdy ve většině restaurací už se dávno nekouří, v těch, co se jí, určitě. Společnost mohla v poměrně brzké době dospět ke konsenzu: je dobré a rozumné v restauracích nekouřit. Nikoliv, my potřebujeme i na tohle zákon.
Lidé chodí do lesa a minimálně během posledních tří dekád si uvědomili, že v lese se nehuláká, nelámou se větve a nekope se do muchomůrek. A nenosí se do lesa odpady. Funguje to a naštěstí žádného poslance nenapadlo, že by na to mohl být zákon. Stejně tak mladí a zdraví pouštějí v tramvaji sednout staré, nemocné a těhotné (v Praze zažívám na vlastní šediny). A také se to obejde bez zákonného předpisu.

Obecně by se ve společnosti dalo domluvit plno věcí zcela přirozeně a bez paragrafů. Občané by měli k dohodnutým věcem bližší vztah než k těm, které jim úřad nařizuje.

Jenže si uvědomme, co je náplní dvoukomorového parlamentu a za co berou poslanci své hodně nemalé platy. Zákonodárci – jak už název napovídá – vymýšlejí, připravují, mění a schvalují zákony. Aby si zasloužili ty mimořádné platy, chrlí zákony na běžícím pásu. A zejména v poslední době se zdá, že s jídlem roste chuť a zákony postupně slouží k utahování šroubů, buzeraci, byrokracii, prostě k omezování naši svobody. A říká se tomu elegantněji regulace.

Chtělo by to zabrzdit, zařadit zpátečku a podívat se na všechny zákony, jestli je společnost opravdu nutně potřebuje. Těsně po Listopadu jsme zrušili 2000 komunistických zákonů, a co se stalo? Nic, společnost se nadechla. Časem ale „vstali noví politici“ a začali naši legislativu opět zaplavovat legislativním smogem. Měli bychom se zajímat, kdo z politiků vymýšlí, navrhuje a schvaluje některé zákony proti rozumu a proti svobodě a regulaci. A tyhle politiky bychom si měli dobře pamatovat při volbách.