Musíme se množit?

Ze všech stran jsme politiky i odborníky přesvědčováni, že náš národ vymírá, že 1,6 dítěte na jednu matku je málo, že mladá generace neuživí nás staré, až budeme v důchodu.

 A jiní nás přesvědčují, že potřebujeme doplňovat početní stavy o cizozemce a že taková imigrace z Blízkého východu by pro nás byla vlastně požehnáním nejen kvůli multikulturnímu obohacení, ale také pro příliv pracovní síly.
A prý nám hrozí, že když neuděláme jedno nebo druhé, bude nás na konci století pouhých pět milionů.

No a? Sociologové tvrdí, že s prodlužujícím se věkem populace bude přibývat důchodců a ubývat na ně pracujících. S počtem starochů v důchodu toho asi moc neuděláme, ale bude (doufejme) přibývat profesí, v nichž bude člověk moci (a rád) pracovat do sedmdesáti.

A taky někteří pracující uživí těch nepracujících třeba víc. Ono totiž tolik nezáleží na tom, kolik pracujících lidí bude starce a jiné potřebné lidi živit, ale JAK.

Struktura společnosti a její ekonomiky se prudce mění. Před sto lety pracovala v zemědělství víc než polovina lidí. Dnes jsou to tři procenta. Podobné je to s průmyslovou výrobou. Automatizace, organizace, digitalizace a další „ace“ snižují potřebu pracovní síly při výrobě.

Nikdo to asi přesně nespočítal, ale přiznejme si, že národní důchod – nebo jak to chcete nazývat – tvoří už dnes poměrně nevysoké procento obyvatel. Živíme důchodce, školáky, nemocné, lidi bez práce a lidi práceneschopné.  Kopáč možná uživí jednoho důchodce. Špičkový inženýr jich může uživit dvacet.

Ovšem existuje i podstatné množství pracujících lidí, kteří sice slouží celku, ale nevytvářejí přímé hodnoty. Školství, zdravotnictví, armáda, policie i hasiči.  Stále rostoucí armáda úředníků. Činnost řady z nich nejen neslouží celku, naopak ho kontraproduktivně omezuje. Ti všichni jsou odměňováni z toho, co vytvoří ta malá (a dnes i šikanovaná) skupina produktivních lidí.

Napsal jsem, že nezáleží tak moc na tom, kolik lidí bude vytvářet hodnoty, ale JAK. Pořád si stěžujeme, že Česko je montovna. Ano, člověk u pásu sice nějaké hodnoty vytváří. Ale špičkový odborník nebo podnikatel s nápady může hodnot vytvářet mnohonásobně víc. Děláme s tím něco? Nic. Spíš to brzdíme. Podnikatele a novátory omezujeme množstvím nesmyslných a nepřehledných zákonů.  A naše zaostalé školství? Až na spíše soukromé výjimky nepodporujeme talenty. Podporujeme průměr. A nápad s inkluzí je dalším krokem k omezování těch dobrých a nejlepších. Zase vychováme další zaměstnance do montoven.

Snad vysoké školy odhalí talenty, které se stanou pro naši společnost a ekonomiku přínosem. Kdeže. Našprtaní maturanti se strachem z matematiky odcházejí na humanitní fakulty, kde studují sociální antropologii nebo gender studies, obory bez uplatnění a hlavně bez viditelného přínosu pro společnost. Zakládají neziskovky, protože jinak se neuživí. A skupinka vytvářející hodnoty se stále zmenšuje.