A všechno to začalo už na samém počátku naší historie, když si panovníci přáli mít hodně poddaných a tak si je naimportovali ze zahraničí, i když už tenkrát každý střízlivě uvažující xenofob (jako například Dalimil) věděl, že z toho bude průsšvih.

Mám dvě poznámky. Prvou bych nazval Hlučínsko. To je oblast mezi Ostravou a Opavou, jsou v ní dvě městečka (Hlučín a Kravaře) a asi 20 vesnic. Žilo tam smíšené česko-německé obyvatelstvo. Němci nebyli po 2.SV odsunuti (vyhnáni) poněvadž hodně z nich pracovalo na šachtách a v hutích v Ostravě. Dnes jsou tam upravené výstavné vesnice. Když však jedete z Opavy na Krnov a dále, je stále vidět kontrast, tam Němci byli odsunuti.

Druhou poznámku bych nazval historické paralely. Jednou z nich by bylo Španělsko. To bylo po dlouhou dobu obsazeno Mary, tedy muslimy. Pak je vyhnali, myslím v r. 1491, a pak Španělé vyhnali safadské Židy. Odůvodňovali to tím, že spolupracovali s muslimy, za nadvlády Maurů Židé zastávali různé úřady. Druhou historickou paralelou jsou Řekové v Turecku. Řekové byli původní obyvatelé Anatolie, byla to Byzantská říše. Po dobytí Turky začalo Řeků zvolna ubývat, Turků přibývalo. Po 1.SV Turci (tenkrát jich bylo mnohem méně než dnes) vyhnali asi 3 miliony Řeků, odůvodňovali to tím, že za války stáli na straně Ruska. Toto období zachycuje Kazanzakis v románě Kristus znovu ukřižovaný. Názory na tyto události se samozřejmě různí.

Upřímně si nedovedu představit, jak by fungvalo po II. sv. válce soužití Čechů s Němci v jednom státě.

Mimochodem, manželova babička byla Němka od Mariánských lázní, ona sama celou válku musela odolávat nátlaku švagrové aby se rozvedla s tím "českým šuntem" a děti nechala prohlásit za Němce, dlouhé roky válce se bála jít nakoupit k řezníkovi, protože její přízvuk byl nezaměnitelný, její rodiče zachránil její manžel z odsunu (patrně někoho uplatil), dožili v chatě za Prahou (odsunuti nebyli, ale Prahu, kde žila jejich dcera s rodinou měli zakázanou), rodina je dost těžko živila, protože neměli nárok na lístky a víte, co mi tato životem zkoušená Němka řekla, když přišla řeč na odsun? "Topře to ty Češi udělali, Němec je potfora, ten by przo začal svedat chlavu."

Jde o uplatnění kolektivní viny a to je vždy svinstvo, bez ohledu na to, kdo ho používá.

Zkuste cosi vyprávět o kolektivní vině zúčastněným stranám v případě války

To téma i po 72 letech ! , je vděčné. Zejména pokud probíhá uměřeně v blozích - hůře a nechutně pak, pokud se stane součástí volební kapmapě.Odsunem se dostaneme k E.Benešovi a jeho rozporuplnému odkazu. Dekrety o beztrestnosti české zlovůle ! Ten začal selháním demokracie - Mnichovem - obrovské memento ! Na to pak navazuje nepřípustnost vstupu - Ukrajina, Krym , ap. Sám pocházím z Krnova. Dnešek ukazuje, že běžní lidé to neřeší - navštěvují se, obchodují, péče o jakékoliv hřbitovy. Vše v kontextu - tedy odsun ano - nicméně ti Němci zde chybí ! Zejména jejich pracovitost + pověstný um. Právě proto, byli českými vladaři přizváni .

Ano, Ovšem nejen oni chybí. Mnozí ze živnostníků a podnikatelů byli např.i židé, na což se dodnes poněkud zapomíná

Největším problémem mnohých je prostý fakt. Posuzování historie prizmatem dneška. Stejně tak jako fakt, že dnem kapitulacíe Německa nepominulo vše, co lidé do té doby prožili a prožívali. To, co se stalo, byly především ,,dozvuky", důsledky a následky II.WW. A tak je třeba v tomto kontextu VŠE dnes posuzovatDtto i události po I.WW, Obě tyto SVĚTOVÉ VÁLKY vedly k zásadním změnám nejen v Evropě, ale v celém světěA tyto změny se projevují a pokračují dodnes.

"A máme horké léto a podzim 1945. Sudetským Němcům, kteří se v roce 1939 dobrovolně a s jásotem stali občany Velkoněmecké říše, je vyhověno."

Jen pro upřesnění: Léto 1945 bylo skutečně horké. To dozníval "divoký odsun" stopnutý až konferencí vítězných mocností v Postupimi. Na podzim 1945 se toho už ale moc nedělo. Velká většina sudetských Němců byla od nás vysídlena až od února do listopadu 1946 v rámci "organizovaného odsunu".

Ale je především nutné dodat jednu zásadní maličkost, že souhlas velmocí s odsunem byl založen na tehdy převládajícím přesvědčení, že německé menšiny by se mohly stát příčinou další války.